bigwheel | OK1CPR

Anténa Bigwheel podruhé

DSC_1128.jpg Loni u mě vyvstala potřeba druhé antény typu Bigwheel pro umístění na druhém QTH. Zúročil jsem zkušenosti ze stavby první antény před několika lety (Bigwheel) a vznikla vzhledově trošku odlišná anténa. Hlavní rozdíl je v použití hliníkových trubek místo plného materiálu. Anténa je díky tomu lehčí a i výrobně byla vcelku jednodušší. Základní věcí, kterou jsem začal, bylo rozkreslení nového tvaru smyček. Následně jsem řešil způsob ohnutí trubek. Připadaly v úvahu dvě varianty. První, ohnout trubky ostrým ohybem ve svěráku (vyzkoušeno na anténě Moxon). Jako druhá varianta byla možnost zapůjčení ohýbačky trubek od Jardy, OK1HBQ. Nakonec zvítězila druhá varianta, jak je vidno z fotek. Konstrukce středu je shodná s první verzí antény. Liší se pouze použitím BNC konektoru. Výsledné provedení je velmi lehké a vlastní zhotovení (díky absenci ohýbání podle šablony) i rychlejší než u předchozí verze. Pro zhotovení smyček jsem použil hliníkové trubky o průměru 8 mm, prodávané v železářství pro zavěšení záclon a závěsů. Délka trubek je 200 cm. Zkrácením přizpůsobovacího pásku jsem anténu přivedl do rezonance. Jak je patrno z posledního obrázku, bylo by vhodné délku smyček poněkud zkrátit, aby se rezonanční kmitočet posunul trochu výše. Takže stejná situace jako v případě první varianty antény. Tady jsem na tom o trochu lépe, jelikož výchozí délka smyček je již o 3 cm kratší. (Pokračování textu…)

BigWheel anténa pro 2m

Postupem času jsem dospěl k názoru, že by se mi hodila nějaká anténa pro dvoumetrové pásmo s horizontální polarizací. Rotátorům se zatím úspěšně bráním – proč na sebe upozorňovat a ještě s tím mávat (kroutit). Tudíž toho, ze všesměrových antén, už moc nezbylo. Volba padla (téměř musela padnout) na anténu Bigwheel.

dsc_0727 Jedná se o anténu s horizontální polarizací se třemi celovlnými smyčkami. Anténu jsme vyráběli společně s Pavlem OK7PY v několika kusech podle návodu OK1UOW – návod zde.

Po překonání několika technických problémů, jako je např. lámavost duralu se podařilo dílo smontovat. Naneštěstí se ukázalo, že naladění antény nebude taková legrace. Po prvním změření anténa rezonovala všude možně, jen ne tam, kde by měla. Po nacvaknutí dvou velkých feritových jader a provlečení několika závitů koaxu pod konektorem antény si konečně anténa přestala vymýšlet a trvala na rezonanční frekvenci pod 135 MHz. Oproti očekávání je to hodně dole. Na změnu délky přizpůsobovacího pásku anténa téměř nereagovala. Nezbylo než sebrat odvahu, anténu celou rozebrat, smyčky zkrátit o cca 7 cm a vše opět složit. Chvilka napětí a … vypůjčený anténní analyzátor ukázal 138,6 MHz. Následovala úleva, že to není krátké, ale i zklamání a nechuť, neboť únava z neustálého zkoušení a rozebírání se dostavovala. Co naplat. Druhý den jsem se pustil do finální úpravy. Rozebrat, odměřit dalších 7 cm, uříznout, napilovat, vyvrtat, začistit, smontovat. Čistého času 75 minut – už mi to jde od ruky, HI. Chvilka napětí a … 144 MHz. BINGO! Jelikož jsem byl rozhodnut už anténu dále neupravovat i kdyby to tentokrát nevyšlo, dostavila se úleva. Mohl jsem vrátit vypůjčený analyzátor a věnovat se finálním úpravám antény, jako je výměna matic za pojistné a celkové poutahování a izolace anténního konektoru proti vodě. Pro ochranu konektoru jsem zvolil rozřízlou novodurovou trubku, kterou jsem vyplnil tavným lepidlem a pojistil stahovací páskou. Poté již mohla anténa na připravený stožárek na střechu.

Pozn.: Pro délku přizpůsobovacího pásku jsem zvolil kompromis cca 7 cm.

„Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain