Loni vyvstala potřeba doplnit anténní soustavu o nějaký multipásmový vertikál od 14 do 28 MHz.

Jako základ jsem vzal starou CB anténu, vymontoval jsem přizpůsobovací cívku v patě a osadil tlumivku proti statice. Nakoupil jsem nějaké hliníkové trubičky o průměru 8 mm. Pak bylo potřeba vymodelovat a vytisknou distanční úchyty pro paralelní prvky. Nějak to celé smontovat do požadovaného stavu a naladit vyzdvižené protiváhy.

(Pokračování textu…)

Jak pomalu doplňuji anténní vybavení na víkendovém QTH, přišla řada i na nějakou vhodnou anténu pro KiwiSDR přijímač. Po nějaké době hledání na internetu a porovnávání různých možností, jsem zakoupil přijímací zesilovač k magnetické smyčce od LZ1AQ. Zesilovač má výborné parametry co se vlastního šumu týče a je vybaven i symetrizací. Výborný je malý útlum přenášeného přijímacího signálu na velkou vzdálenost pomocí ethernetového kabelu. Možnost přepínaní několika přijímacích smyček je potom už jenom ta pověstná třešnička na dortu.

(Pokračování textu…)

V rámci vylepšování antén na stanovišti OK1KKI, jsme se rozhodli zkusit postavit vertikál pro pásmo 160 m. Drát (40m) natažen na 15 m vysoký příhradový stožár a zbytek drátu zalomen s mírným sklonem k zemi. Změřená impedance 26 Ohmů. Z toho vyplynula nutnost transformace na dvojnásobek. Pro jednoduchost jsem zvolil vzduchovou cívku. Po pár pokusech jsem dospěl k závěru, že bude nutné dodržet pravidlo čtyřech (stejné jako pro baluny na toroidech). Navinuli jsme 20 závitů na průměr 5 cm. Impedance na kmitočtu 1,8MHz vyšla 200 Ohmů. Poměr závitů pro transformaci 1:2 je 1,4, takže odbočka vyšla na cca 14 závitu. Zapojeno, změřeno a výsledek je 50 Ohmů.

Tentokrát jen pár postřehů k LW anténě. Jak jsem psal dříve, používám k přizpůsobení LW antény paralelní rezonanční obvod (cívka s kondenzátorem), ke kterému je připojen dlouhý drát (cca 41-45, dle umístění).

Na víkendovém stanovišti používám izolovaný drát 41 m dlouhý. Při testech s ununem 1:9 jsem nebyl schopen dosáhnout žádaných parametrů. Anténa se chovala nejistě. Na některých kmitočtech byla přizpůsobená, jinde nebyla. Nepomohlo ani připojení uzemnění jako protiváhy.  Vyzkoušel jsem i transformaci 1:4. V podstatě se stejným výsledkem – nic moc. Proto jsem se vrátil k paralelnímu rez. obvodu. Ten, pokud se opře o uzemnění, tak chodí výborně. Jeho nevýhoda spočívá v jeho jednopásmovosti. Pokud ho nemůžeme přelaďovat dle potřeby ručně nebo dálkově, přicházíme o další rezonance LW antény  na násobcích  základního kmitočtu. Pokud ale máme možnost rez. obvod přelaďovat, je to dle mého názoru asi nejuniverzálnější způsob přizpůsobení LW antény. (Pokračování textu…)

Střed i izolátory vytištěny z PET-G. Průměry hliníkových trubiček 8 mm, ráhno 20 x 20 mm. Druhá verze izolátoru prvků na ráhno je pro rozměr 15 x 15 mm. Kryt středu je přišroubován.

Odkaz pro stažení 3D modelů je tady:

https://www.prusaprinters.org/prints/55903-moxon-antenna

(Pokračování textu…)

Před rokem na podzim při výrobě dvojité Moxonky, jsem současně pracoval i na trojité verzi (6 prvků). Jak to dopadlo je patrné z fotek.

(Pokračování textu…)

Po zakoupení malého anténního rotátoru, jsem začal přemýšlet, jakou anténu na něj umístit. Chtěl jsem nějakou nenápadnou a pro horizontální i vertikální polarizaci. Po předvýběru mi zbyly dvě varianty. Horizontální směrovka s vertikálně polarizovanou J-čkovou anténou nebo horizontální směrovka doplněná o vertikálně polarizovanou směrovku na stejném ráhnu. Rozhodl jsem se vyzkoušet dvojitou (trojitou) anténu na jednom ráhnu. Jako základ jsem použil dvoupásmovou 5+8 prvkovou anténu od OK5IM. Umístil jsem ji horizontálně. Tuto anténu jsem doplnil 4 prvkovou Moxonkou pro 2m pásmo, polarizovanou vertikálně. Vešla se na ráhno, mezi prvky první antény, tak akorát.

Prvky dvojité Moxonky jsou z hliníkových trubiček o průměru 8 mm, ohýbané malou ruční ohýbačkou na radiusu 20 mm. Rozměry jsou uvedeny ve fotogalerii. Izolační rozpěrky jsou vytištěny na 3D tiskárně z PET-G.

(Pokračování textu…)

Během závodů používám pro vztyčení antény sklolaminátový teleskopický prut. Pro anténu od OK5IM využívám spodní čtyři díly a vzhledem k váze antény je nutné nějakým způsobem jednotlivé díly zajistit proti samovolnému zasunutí teleskopu a pádu antény. Po testování několika způsobů jsem nakonec vybral zajištění pomocí drátu, který se zastrčí do malé vyvrtané dírky v každém spojení dvou dílů teleskopu. Jednoduché, rychlé.

miniVNA pro jako DIP meter

Dnes jenom malá zmínka o měření trapů pro W3DZZ. Pro měření rezonanční frekvence jsem použil analyzátor miniVNA Pro. Přepnul jsem na měření XLC a do BNC rozdvojky připojil vazební smyčku z izolovaného Cu drátu. Smyčka se navlékla na měřený trap a pak už se jen odečetly výsledky.

Pro výrobu antény pro pásmo 2 metry jsem namodeloval střed dipólu, který je možné vytisknout na 3D tiskárně. Průměr prvků je 10 mm. Střed je připraven pro osazení panelovým konektorem SO239 nebo N. Rozměry ráhna 20×20 nebo 15×15 mm.

 

 

 

Odkaz na model vytvořený v OnShape: link

Odkaz pro stažení STL modelů: tady

 

Rušení na pásmech stále přibývá a tak jsem zkusil postavit aktivní přijímací magnetickou anténu se stíněnou smyčkou. Vyšel jsem z velmi dobře sepsaných poznatků a informací na internetové stránce PA0FRI (https://pa0fri.home.xs4all.nl/Ant/Active%20antenna/Active%20receiving%20%20loop%20antenna%20eng.htm). Ke konstrukci smyčky jsem použil PEXAL trubku o průměru 20mm, která se snadno tvaruje. Trubka je upevněna v elektro krabici, uvnitř které je schován i zesilovač. Ten je umístěn v hliníkové tubě od léků. Základem je IO zesilovač INA-02186. První kusy INA-02186 jsem objednal na EBAY, ale bohužel se jednalo o napodobeniny, které byly nestabilní a velmi kmitaly. Po výměně za IO z GME.cz bylo vše rázem v pořádku a stabilní.

Po pár dnech testování jsou výsledky pozitivní. Na tak malou anténu je příjem dostatečný. Bohužel rušení v mém okolí je takového charakteru, že ani tato konstrukce není schopna jej dostatečně potlačit. 🙁

(Pokračování textu…)

V tomto příspěvku zveřejním schéma zapojení anténního přepínače pro KiwiSDR. Je to již druhá, přepracovaná verze, která umožňuje odepínání antén na vstupu SDR při vysílání do antén na stejném QTH. Pro ovládání se využívá výstup z TRXu pro ovládání koncového stupně. Vlastní spínání koncového stupně je pak ovládáno až z výstupu toho anténního přepínače. Pro prodloužení životnosti výstupů GPIO mikropočítače BeagleBone jsou tyto výstupy odděleny optočleny.

Zobrazené schéma zapojení je poněkud zjednodušeno – rozkresleno je pouze jedno anténní relé.