Dnes se zastavím u mojí nejnovější přenosné antény pro pásmo dvou metrů. Cílem bylo postavit jednoduchou, lehkou, přenosnou a skladnou anténu s alespoň nějakým směrovým účinkem. Volba padla na anténu Moxon. Rozměry jsem si spočítal v generátoru na stránkách http://www.moxonantennaproject.com . Po sestavení a proměření antény bylo nutné rozměry trochu korigovat, jelikož i ve volném prostoru ve výšce cca 3 metry byla anténa trochu „dlouhá“. Konečný výsledek si můžete prohlédnou na přiložených fotografiích.

(Pokračování textu…)

 Při občasném putování po kopcích se zajisté hodí nějaký praktický anténní tuner. V přírodě většinou není problém anténu nějak pověsit či zahodit. Těmito nevypočitatelnými způsoby instalování antény se ale málokdy podaří dosáhnout vyhovujících parametrů antény – hlavně přizpůsobení. Ze začátku jsem si vypomáhal tunerem Z-100 od LDG. Ten funguje výborně. Potřebuje ovšem napájení. Tak jsem zvolil jiné řešení a to tuner od OK1CDJ, který jsem modifikoval zpět na původní zapojení od KD1JV, které umožňuje zvolit nízkou nebo vysokou přizpůsobovanou impedanci. Také jsem doplnil ještě jeden BNC konektor pro přizpůsobování antén zakončených tímto konektorem. Úpravy jsou patrné z přiložených fotografií.

(Pokračování textu…)

 Tentokrát přišla řada na aktuálně používanou anténu GP7DX od SP7GXP, kterou mám střeše již přes rok. Dlouho jsem zvažoval její pořízení a nakonec jsem rád, že jsem ji koupil. Je opravdu velmi pevná a na materiálu se nikde moc nešetřilo. Po naladění je velmi stabilní, rezonanční kmitočty neujíždí ani za vlhka ani za sněhu a námrazy. Jen po rozbalení jsem byl nucen proletovat živý vodič u anténního konektoru, který Waldek SP7GXP zapomněl přiletovat.

Menší potíž je ovšem s její váhou. Původně jsem měl v plánu ji na stožárek vytáhnout v jedné osobě. Velmi rychle jsem tuto variantu zavrhl. Měl jsem co dělat při manipulaci na zemi, natož při stoji na traverzách. Musel jsem najít jiné, bezpečnější a elegantnější řešení. Na dobrý nápad mě přivedl Pavel OK7PY. Udělat stožár sklápěcí. Nápad dobrý, provedení už tak jednoduché nebylo. Vše jsem musel velmi pečlivě nakreslit, protože pokaždé někde něco překáželo sklápění. Nakonec jsem jedno použitelné řešení nalezl. Jsem ovšem nucen jedno rameno sklápěcí části stožáru nastavovat slabší trubkou, kvůli větší páce. Kdybych vážil dvakrát tolik co vážím, asi bych s tím neměl problém, ale takto jsem musel poměry na páce upravit. Nastavovací rameno jsem byl nucen použít, jelikož dostatečně dlouhé rameno zase překáželo při vztyčené poloze. Pro zvýšení bezpečnosti je rozsah sklápění ještě pojištěn (omezen) řetězem.

(Pokračování textu…)

Během dlouhých zimních večerů přišla řada na předělání letité magnetické smyčky. Předěláním získala větší robustnost, větší účinnost a frekvenční rozsah a získala i nějaké to praktické vylepšení. Po úpravě má anténa frekvenční rozsah 3,5 MHz až 29 MHz.

Jako základnu pro postavení jsem použil podstavec ze starého LCD monitoru. Základ smyčky jsem ponechal z původní antény – duralový ráfek z jízdního kola o průměru cca 63 cm (sice mírně ohnutý po bouračce, to ale elektronům nevadí, 🙂 ). Porovnával jsem různé způsoby provedení budící smyčky a dospěl jsem k závěru, že pro aktuální provedení je nejlepší buzení pomocí nezávislé smyčky. Při použití buzení pomocí jednostranného GAMA připojení jsem nebyl schopen dosáhnout přizpůsobení v tak širokém rozsahu. Nezávislá budící smyčka byla nejlepší. Pro mechanické zpevnění jsem použil variantu s galvanickým propojením zemního pólu s hlavní smyčkou a koaxiální kabel jsem udělal odpojitelný s BNC konektorem. Krabičku s ladicím kondenzátorem jsem doplnil přepínačem pro přepínaní sekcí proměnného ladícího kondenzátoru a jednoho přídavného keramického kondenzátoru pro 80m pásmo. Více o vlastním provedení napoví přiložené fotografie.

(Pokračování textu…)

Z letošního Polního dne na Zdešově přikládám opět několik fotografií a záznamy z měření testované soustavy 4x DK7ZB).

(Pokračování textu…)

Z letošního 2. subregionálu na Zdešově přikládám několik fotografií a jako přídavek záznam měření jedné z používaných antén na Zdešově (2x F9FT).

V tomto příspěvku stručně popíšu anténní analyzátor Autek VA1. Jedná se o vektorový analyzátor do 32 MHz (reálně do 34 MHz) s rozlišením znaménka reaktance. Vyznačuje se výborně čitelným LCD displejem a malou hmotností. Napájen je 9V baterií. Všechny možné způsoby měření jsou popsány v Autek_Research_VA1_Manual. Výhodou je relativně nízká pořizovací cena, nevýhodou poměrně vysoké poštovné.

Měří SWR, Rs,Xs, Z, L, C, Ø, Rp, Xp, Rs + Xs s automatickým přepočtem na začátek kabelu (u paty antény).

Reálnou impedaci měří v rozsahu 0-1000 Ω, SWR do 1:15, kapacitu 0-9999 pF a indukčnost 0,04 – 300 uH.

Měřit SWR může i pro jiné impedance než 50 Ω (25 – 450).

Zatím nezklamal, jediné co mi na něm chybí je nějaký výstup do grafu, ale na druhou stranu: v jednoduchosti je síla a zatím stačila vždy tužka a papír.

Odkaz na stránky výrobce: http://www.autekresearch.com/va1.htm

 

V  rámci testování vertikálů přišla řada i na vyzkoušení multipásmového radiálu z 300 Ω dvoujlinky.

 

Byl jsem celkem zvědavý co od něj mohu očekávat a tak jsem vyrobil dva identické radiály a jal se je proměřit. Vyrazil jsem za město do lesa, kde jsem je zapojil jako dipól a pověsil na stromy do výšky cca. 1,5 metru. Změřené parametry jsou v tabulce níže. V KV ama pásmech 7, 14, 21 a 28 MHz vykazoval tento dipól jisté náznaky rezonance. Nejlépe si vedl na pásmu 7 MHz. Nu posuďte sami:

f [MHz]	Z
7,31	60 + j10
13,84	100 + j90
21,03	100 – j7
28,00	180 – j38

Postupem času jsem dospěl k názoru, že by se mi hodila nějaká anténa pro dvoumetrové pásmo s horizontální polarizací. Rotátorům se zatím úspěšně bráním – proč na sebe upozorňovat a ještě s tím mávat (kroutit). Tudíž toho, ze všesměrových antén, už moc nezbylo. Volba padla (téměř musela padnout) na anténu Bigwheel.

Jedná se o anténu s horizontální polarizací se třemi celovlnými smyčkami. Anténu jsme vyráběli společně s Pavlem OK7PY v několika kusech podle návodu OK1UOW – návod zde.

Po překonání několika technických problémů, jako je např. lámavost duralu se podařilo dílo smontovat. Naneštěstí se ukázalo, že naladění antény nebude taková legrace. Po prvním změření anténa rezonovala všude možně, jen ne tam, kde by měla. Po nacvaknutí dvou velkých feritových jader a provlečení několika závitů koaxu pod konektorem antény si konečně anténa přestala vymýšlet a trvala na rezonanční frekvenci pod 135 MHz. Oproti očekávání je to hodně dole. Na změnu délky přizpůsobovacího pásku anténa téměř nereagovala. Nezbylo než sebrat odvahu, anténu celou rozebrat, smyčky zkrátit o cca 7 cm a vše opět složit. Chvilka napětí a … vypůjčený anténní analyzátor ukázal 138,6 MHz. Následovala úleva, že to není krátké, ale i zklamání a nechuť, neboť únava z neustálého zkoušení a rozebírání se dostavovala. Co naplat. Druhý den jsem se pustil do finální úpravy. Rozebrat, odměřit dalších 7 cm, uříznout, napilovat, vyvrtat, začistit, smontovat. Čistého času 75 minut – už mi to jde od ruky, HI. Chvilka napětí a … 144 MHz. BINGO! Jelikož jsem byl rozhodnut už anténu dále neupravovat i kdyby to tentokrát nevyšlo, dostavila se úleva. Mohl jsem vrátit vypůjčený analyzátor a věnovat se finálním úpravám antény, jako je výměna matic za pojistné a celkové poutahování a izolace anténního konektoru proti vodě. Pro ochranu konektoru jsem zvolil rozřízlou novodurovou trubku, kterou jsem vyplnil tavným lepidlem a pojistil stahovací páskou. Poté již mohla anténa na připravený stožárek na střechu.

Pozn.: Pro délku přizpůsobovacího pásku jsem zvolil kompromis cca 7 cm.

 A je tu opět další příspěvek ze série týkající se HM vertikálu. V tomto příspěvku se budu věnovat přemístění vertikálu na druhý (vyšší) stožár a proměření různých způsobů připojení a přizpůsobení.

Vertikál byl v základní uspořádání, tj. 6,8 metrů dlouhý zářič, v patě vřazená cívka se 40-ti závity proti zemi a dvě radiály pro vyladění na 10 MHz.

Parametry změřené u paty antény na vyšším stožáru:

Frekv. [Mhz]	PSV	Z
7,05	2,8	119 + j50
10,14	1,4	51 + j19
14,07	7,4	355 – j62
18,12	12,5	87 – j210
21,12	7,2	111 – j162
20,52	4,8	114 – j116
24,9	3,78	45 – j65
26,39	1,9	34 + j25
28,12	3,94	26 + j48

  (Pokračování textu…)

V průběhu testování a modifikování HM vertikálu došla řada také na modifikaci λ/4 s několika paralelními zářiči. Princip fungování je lety ověřený, proto nemá cenu se zde nějak široce rozepisovat. Jen pro upřesnění uvedu, že jsem testoval variantu s hlavním zářičem pro 14 MHz a dvěma paralelními zářiči pro 18 a 21 MHz. Vše fungovalo dle očekávání a předpokladů. Pro každé pásmo jsem použil jeden laděný radiál λ/4.

Vzhledem k blízkosti ocelových traverz se to opět trochu „přetahovalo“, ale pro testování to stačilo. Co více dodat? Snad jen nějaké to foto:

 

Tentokrát přišla řada na popis antény Diamond CP-6. Jedná se anténu klasické konstrukce λ/4. Anténa je trapovaná s laděnými zkrácenými radiály. Je navržena jako šesti pásmová s trapy. První trap je dvojitý pro 50 a 28 MHz, druhý trap je taktéž dvojitý a je  naladěn na 21 a 14 MHz a konečně poslední trap je jednoduchý pro 7 MHz. Vzhledem k jednoduché a čisté konstrukci je naladění antény bez větších záludností a komplikací. Každé z pásem se ladí nezávisle na ostatních. Největším problémem antény je její výška (délka) a z toho vyplývající úzkopásmovost na spodních pásmech, hlavně 3,5 MHz.

Je vcelku bezpředmětné se pokoušet provozovat ji na jiných pásmech, než pro která byla navržena. Výsledky jsou v řádu desítek decibelů slabší než jiné antény.

V porovnání s jinými anténami (G5RV, poloviční G5RV, vícepásmový homemade vertikál, dipóly, LW) ji musím ve výsledku pochválit. Žádná z antén nebyla na mém QTH, ve stejném okamžiku porovnávání, lepší (vyjma 80m pásma). Ve většině případů byla CP-6 ka lepší nebo absolutně stejná s porovnávanou anténou. Jistý vliv na tom má i výška nad zemí (28 m) a skutečnost, že dipólové antény, které mám možnost na střeše otestovat, jsou při provozu ovlivňovány blízkostí ocelových traverz, ze kterých je na střeše vybudováno závětří.

Při vlastní instalaci jsem zvolil kotvení v jednom bodě do třech směrů, což se velmi osvědčilo a anténa se i v těch nejsilnějších větrech jen mírně pohupuje. Bod pro ukotvení jsem zvolil v místě horního kapacitního klobouku. Tento bod se velmi osvědčil. V první variantě byla anténa kotvená ke spodnímu kapacitnímu klobouku a při tomto kotvení měla tendenci se prohýbat.

V současné době je anténa sundána, protože provádím testy s vícepásmovým homemade vertikálem, který svou blízkostí způsoboval vzájemné ovlivňování obou antén zejména na 40 m pásmu (vzájemná vzdálenost antén byla cca 4 m).

 

 

Několik měsíců chmurně očekávaný okamžik nastal. Byl poražen strom, na kterém jsem měl ukotvený dlouhý drát. Již první zvěsti z podzimu daly tušit, že by k tomu mohlo dojít. Proto jsem před příchodem zimy urputně pracoval na testech „nového“ drátu, který mi tu zanechal OK1VPC po svém odchodu do nového QTH. Čas uzrál. Teď musím počkat až sleze sníh ze střechy a bude mě čekat výroba přizpůsobovacího členu a nový svod k přepínači antén.